Historie Německé dogy
Slovo doga označovalo v minulosti velké, silné psy, kteří zřejmě zpočátku nemuseli patřit k žádnému určitému plemeni. Používali se především k lovu a štvaní zvěře. Stali se spolehlivými společníky lidí a získali jména podle oblastí, z nichž pocházeli, jako například dánská doga, ulmská doga, anglická doga. V roce 1880 v Berlíně na schůzi rozhodčích, jíž předsedal Dr. Bodinus sjednotili všechny barevné rázy pod společné označení německá doga a současně zde byly definovány znaky plemene.
Nejstarším kynologickým chovatelským klubem v Německu je Deutsche Doggen Club 1888 e.V. /DDC/. Cílevědomým výběrem se za více než sto let chovu vyvinulo plemeno německá doga do současného ušlechtilého zjevu a rozšířilo se daleko za hranice své původní vlasti.
Tradice chovu v ČR
V České republice má chov německé dogy v rámci klubu tradici trvající již 76 let. Klub německé dogy byl založen 30. června 1929. Mezi aktivní dlouholeté chovatele tohoto plemene. A dnes i čestné členy klubu, patří Ladislav Langmajer a Josef Hodan z Přeštic. Odchovali dlouhou řadu štěňat, z mnohých se stali výrazní reprezentanti plemene, kteří se významně podíleli v plemenitbě a upevnění typických exteriérových vlastností a vloh německé dogy.
Německá doga (Deutsche Dogge)
Německá doga (Deutsche Dogge) je ušlechtilý pes klidného a hrdého chování. Dogy bývají přátelské k lidem i ke zvířatům, pověstný je jejich výborný vztah k dětem. Ztělesňují v sobě ideální psí vlastnosti: fyzickou krásu s inteligenci, věrnost i odvahu.
ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Great Dane; něm.: Deutsche Dogge; čes.: Německá doga
PŮVOD:
Německá doga (Deutsche Dogge) je národní německé plemeno. Německé dogy pocházejí od dávnověkých moloských psů, kteří se dostali do Evropy v době vlády římského impéria, šířících se pro bojové a strážní služby. Ve středověku dogu používali k nahánění dobytka, pastvě býků, k lovu, ke štvanicím na divoká prasata i šelmy a hlavně na osobní ochranu. V 19.století se začalo s plemenným rozšiřováním tohoto psa. Plemeno se zformovalo křížením dogovitých psů ze severu a jihu Německa, možná jim byla přilita krev i grejchaundů. V roce 1863 na výstavě psů v Hamburku byly předvedeny dva druhy: ulmská a dánská doga, naposledy přiznány jako jedno plemeno. Standart a všeobecné označení byla vydána v roce 1876 u příležitosti výstavy psů v Berlíně.
POPIS:
Německá doga (Deutsche Dogge) je plemenem služebních psů.
Německá doga je nápadně velký, se silnou kostrou, přitom elegantní a ušlechtilý pes. Patří mezi nejsilnější psy. Hlava protáhlá a úzká, jemně modelovaná, tzv. "cihlového" tvaru. Dnes již pouze nekupírované uši vysoko nasazené, přiléhající k lícím, visící, namířené dopředu. Krk dlouhý, suchý, krásně zvednutý. Hřbet krátký, silný a rovný, hrudník klenutý až k loktům, oválný, hluboký. Bedra krátká, méně vypouklá. Holeně dlouhé, mírně nakloněné v postavení. Ocas je vysoko posazený, tlustý u kořene a postupně se zužující.
VÝŠKA:
Německá doga (Deutsche Dogge) má v kohoutku:
pes více než 80 cm,
pro feny více než 72 cm.
VÁHA:
Německá doga (Deutsche Dogge) 55 až 75 kg.
SRST:
Německá doga (Deutsche Dogge) má srst krátkou, přiléhající, lesklou a hustou.
Zbarvení je:
a). tygří,
b). plavá,
c). mramorová,
d). skvrnitá,
e). černá,
f). modrá.
HLAVA:
MOZKOVNA:
Lebka: v souladu s celkovým vzhledem, dlouhá, štíhlá, výrazná, markantní, dobře řezaná (zvláště partie pod očima); nadočnicové oblouky dobře vyvinuté, aniž by však vystupovaly. Vzdálenost špičky nosu od stopu a stopu od slabě vyjádřeného týlního hrbolu by měla být pokud možno shodná. Horní linie tlamy a mozkovny by měly probíhat paralelně. Při pohledu zepředu musí hlava vypadat štíhle, přičemž hřbet nosu by měl být pokud možno široký a lícní svaly by měly být pouze lehce naznačeny, v žádném případě nemají zřetelně vystupovat.
Stop: Zřetelně vyznačen
OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nosní houba: dobře vyvinutá, spíše široká než kulatá, s velkými nosními otvory. Nosní houba musí být černá s výjimkou černobíle skvrnitých dog. U nich je černá nosní houba žádoucí a toleruje se černě skvrnitá nebo masově zbarvená nosní houba. U modrých psů je nosní houba antracitově zbarvená (zesvětlená černá).
Tlama: by měla být hluboká a pokud možno pravoúhlá. Koutky tlamy dobře znatelné. Tmavě pigmentované pysky. U černobíle skvrnitých dog se tolerují pysky s neúplnou pigmentací nebo pysky masově zbarvené.
Čelisti / zuby : dobře vyvinuté široké čelisti. Silný, zdravý a úplný nůžkový skus (42 zubů podle běžného zubního vzorce).
Oči: středně velké, s živým, chytrým a přátelským výrazem. Pokud možno tmavé, mandlového tvaru s dobře přiléhajícími víčky. U modrých dog jsou přípustné poněkud světlejší oči. U černobíle skvrnitých dog se tolerují světlé oči nebo oči různých barev.
Uši: Přirozeně visící, vysoko nasazené, středně velké, přední okraj přiléhá k líci.
KRK: dlouhý, suchý, svalnatý. Dobře vyvinutý v nasazení, k hlavě se lehce zužuje, linie šíje je lehce klenutá. Krk je nesen vzpřímeně, přitom je poněkud skloněn kupředu.
TĚLO
Kohoutek: nejvyšší bod silného těla. Je tvořen hřebeny lopatek, které přesahují trny obratlů.
Hřbet: krátký a pevný, jeho téměř rovná linie nepatrně klesá směrem dozadu.
Bedra: lehce klenutá, široká, silně osvalená.
Záď: široká, silně osvalená, od křížové kosti směrem k nasazení ocasu mírně klesá a plynule přechází v nasazení ocasu.
Hrudní koš: dosahuje až k loktům. Dobře klenutá žebra sahají daleko dozadu. Hruď dobré šířky s vyjádřeným předhrudím.
Spodní linie a břicho: břicho směrem dozadu dobře vtažené, s dolní linií hrudního koše tvoří pěkný plynulý oblouk.
OCAS: dosahuje až k hleznu. Nasazený vysoko a široce, ke špičce se stejnoměrně zužuje. V klidu visí v přirozeném oblouku, při vzrušení nebo v běhu nesen lehce jako šavle, ne však příliš nad linií hřbetu. Kartáč na ocase je nežádoucí.
KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINA :
Plece: silně osvalené. Lopatka je dlouhá a šikmo uložená, s nadloktím svírá úhel zhruba 100 až 110 stupňů.
Nadloktí: silné a svalnaté, dobře přiléhající; mělo by být poněkud delší než lopatka.
Loket: nevytáčí se ven ani dovnitř.
Předloktí: silné, svalnaté, při pohledu ze strany i zepředu naprosto rovné.
Zápěstí: silné, stabilní, od struktury předloktí se odlišuje pouze nepatrně.
Nadprstí: silné, při pohledu zepředu rovné, při pohledu ze strany směřuje pouze nepatrně kupředu.
Tlapy: okrouhlé, vysoko klenuté a s dobře uzavřenými prsty (kočičí tlapa). Drápy krátké, silné, co nejtmavší.
PÁNEVNÍ KONČETINA: celá kostra pánevní končetiny je pokryta silnými svaly, záď, kyčel a stehno jsou široké a oblé. Silné, dobře osvalené pánevní končetiny stojí při pohledu zezadu paralelně s hrudními končetinami.
Stehno: dlouhé, široké, velmi svalnaté.
Koleno: silné, stojící téměř svisle pod kyčelním kloubem.
Bérce: dlouhé, zhruba stejné délky jako stehno, dobře osvalené.
Hlezno: silné, stabilní, nesměřuje ani dovnitř, ani ven.
Nadprstí: krátké, silné, stojící téměř kolmo k podložce.
Tlapy: okrouhlé, vysoko klenuté a s dobře uzavřenými prsty (kočičí tlapa). Drápy krátké, silné, co nejtmavší.
KROK: harmonický, pružný, prostorný, lehce pérovaný, končetiny se musí při pohledu zezadu pohybovat paralelně.
KŮŽE: těsně přiléhající, u jednobarevných dog dobře pigmentovaná. U černobíle skvrnitých dog odpovídá rozložení pigmentu rozložení skvrn.
CHYBY: každá odchylka od uvedených bodů by se měla posuzovat jako vada, jejíž hodnocení by mělo být v přesném poměru se stupněm odchylky. To platí především pro následující odchylky :
· Celkový vzhled: chybějící nebo nedostatečně vyjádřený pohlavní výraz, chybějící harmonie, přílišná lehkost, přílišná těžkopádnost.
· Povaha: chybějící sebevědomí, nervozita, nízký práh vzrušivosti.
· Hlava: linie hlavy neprobíhající paralelně, jablkovitá hlava, klínovitá hlava, příliš málo vyjádřený stop, silně vyjádřené lícní svaly.
· Tlama: špičatá, chybějící pysky, příliš volně visící pysky (letmé pysky). Hřbet nosu konkávní (sedlovitý), konvexní (klabonos jako u ovce) nebo spadající (orlí nos).
· Čelisti / zuby: všechny odchylky od kompletního chrupu (toleruje se pouze chybění zubů P1 v dolní čelisti); nepravidelné postavení jednotlivých řezáků, dokud je zachována většina zámku skusu; příliš malé zuby.
· Oči: volná víčka, příliš červené spojivky; světlé, bodavé, jantarově žluté oči; u jednobarevných dog vodnaté oči nebo oči různých barev. Oči uložené příliš daleko od sebe nebo "šikmé" oči. Vystupující nebo příliš hluboko uložené oči.
· Uši: nasazené příliš vysoko nebo příliš nízko, odstávající do stran nebo ploše přiléhající.
· Krk: krátký, tlustý krk, jelení šíje, příliš mnoho volné kůže na hrdle nebo lalok.
· Hřbet: spadající hřbet, kapří hřbet, příliš dlouhý hřbet, směrem dozadu stoupající hřbetní linie.
· Záď: silně spadající nebo vodorovně uložená.
· Ocas: příliš silný, příliš dlouhý nebo příliš krátký, příliš nízko nasazený, nesený příliš vysoko nad hřbetní linií, ve tvaru háku nebo nesený stočený do kroužku či vychýlený ke straně. Potlučený, na konci zesílený nebo kupírovaný ocas.
· Hrudní koš: plochá žebra nebo sudovitě klenutá žebra, chybějící šířka nebo hloubka hrudníku, příliš vystupující hrudní kost.
· Spodní linie: příliš málo vtažená linie břicha; nedostatečně zatažené mléčné žlázy.
· Hrudní končetina: nedostatečné úhlení. Lehké kosti, slabé osvalení. Postoj jiný než zcela svislý.
· Plece: volné, příliš těžké. Strmě uložený list lopatky.
· Lokty: volné, vbočené nebo vybočené.
· Předloktí: zahnuté. Zesílení nad zápěstním kloubem.
· Zápěstí: naběhlé. Podstatně ustupující nebo přesahující.
· Nadprstí hrudní končetiny : postavené příliš šikmo nebo příliš strmě.
· Pánevní končetina: příliš otevřené nebo příliš uzavřené úhlení. Kravský postoj, příliš úzký nebo sudovitý postoj.
· Hlezno: naběhlé, nestabilní.
· Tlapy: ploché, dlouhé, rozevřené. Paspárky.
· Krok: příliš málo prostorný, vázaná akce, častý nebo stálý mimochod, nedostatečná souhra v akci hrudních a pánevních končetin.
· Srst: patrová srst, tupá srst.
· Barvy: Žlutá: žlutošedá, žlutomodrá, plavě žlutá nebo špinavě žlutá barva.
Žíhaná: základní barva stříbrně nebo plavě žlutá; slité žíhání.
Černobíle skvrnitá: základní barva modrošedě kropenatá, větší podíl žlutošedých nebo modrošedých skvrn.
Černá: odstín žluto-, hnědo- nebo modročerný.
Modrá: žlutomodrá nebo černomodrá barva.
TĚŽKÉ VADY
· Povaha: bázlivost.
· Čelisti / zuby: klešťový skus
· Oči: ektropium, entropium.
· Ocas: vrozeně zlomený ocas.
VYLUČUJÍCÍ VADY:
· Povaha: Agresivita, kousání ze strachu
· Nos: Játrově zbarvený, rozštěp nosu
· Čelisti / zuby: předkus, podkus, zkřížený skus
Barvy: žluté a žíhané dogy s bílou lysinkou, bílým obojkem, bílými tlapami nebo "punčochami" a bílou špičkou ocasu. Modré dogy s bílou lysinkou, bílým obojkem, bílými "punčochami" nebo bílou špičkou ocasu. U černobíle skvrnitých dog: bílá barva bez černých skvrn (albíni) stejně jako hluché dogy; takzvaní porcelánoví tygři (kteří mají převážně modré, šedé, žluté nebo žíhané skvrny); takzvaní šedí tygři (ti mají černé skvrny s šedou základní barvou).
PLEMENO:
FCI II. - Pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští salašničtí psi
Sekce 2.1 - Molossové, dogovití psi
Bez zkoušek z výkonu
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR:
ND
ČÍSLO STANDARDU:
235 / 10.04. 2002 (Německo)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
13. 03. 2001
CHARAKTER:
Německá doga (Deutsche Dogge) je ušlechtilý pes klidného a hrdého chování. Dogy bývají přátelské k lidem i ke zvířatům, pověstný je jejich výborný vztah k dětem. Ztělesňují v sobě ideální psí vlastnosti: fyzickou krásu s inteligenci, věrnost i odvahu. V rodině to je nadaný, věrný společník, oddaný svému pánu. Výborně se hodí k výcviku, strážné i hlídací služby. Chováme-li dogu v bytě, nutně si vyžaduje delší procházky. Plemeno se po dlouhou dobu nezměnilo.
Je to společenský, strážní pes a pes pro ochranu.
PÉČE:
Německá doga (Deutsche Dogge) potřebuje zajistit delší procházky a větší fyzickou zátěž.
FCI II. - Pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští salašničtí psi
Sekce 2.1 - Molossové, dogovití psi
Bez zkoušek z výkonu
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR:
ND
ČÍSLO STANDARDU:
235 / 10.04. 2002 (Německo)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
13. 03. 2001
Komentáře
Přehled komentářů
Krasny den... moc se mi libi vase stranky.........mam take v planu si ND poridit.........
Stranky.....
(Aneta, 6. 1. 2008 21:43)