Jdi na obsah Jdi na menu
 


Problematika výchovy psů

18. 9. 2006
O problematice výchovy psů

Dobrman
Autor: Goldest DiamondTuto sobotu se na titulní stránky českých novin dostala tragická událost. Osmnáctiměsíční dítě zemřelo po útoku křížence labradora a dobrmana. Pes přitom patřil do rodiny a podle všeho byl po tři roky hodný a poslušný. A proč tedy útočil? A dá se těmto tragédiím nějak předcházet? To jsou otázky, které si dnes kladou nejen kynologové, ale také politici.

Poslankyně Michaela Šojdrová právě v těchto dnech dokončuje návrh zákona, který by měl situaci aspoň legislativně řešit. Co nového tedy návrh přináší? A je vůbec nutné vytvářet kvůli útoku psů na lidi speciální zákon? Na to odpovídá nejprve poslankyně Michaela Šojdrová.

Host (Michaela Šojdrová): Doposud nějak komplexně není chov psů, jejich vlastnictví, držení, nijak upraveno. A asi jsme si i my všichni mysleli, že to není nutné. Jenomže těch pejsků přibývá. A hlavně přibývá konfliktů mezi psem a člověkem. A ukazuje se, že zejména u těch majitelů, kteří někdy i neúmyslně zaviní některá neštěstí a jsou prostě nezodpovědní, tak těch bohužel taky zřejmě přibývá. Takže tohle jsou skutečnosti, které vedly mě, ale také i některé další kolegy k tomu, že ten návrh předložíme. Podstata toho návrhu je v takových třech částech. První část zavádí povinnou evidenci a způsob povinné identifikace toho psa. Což jsou, myslím si, asi ty nejdůležitější věci, protože doposud se můžeme dohadovat o tom, kolik vlastně těch psů je, jakých plemen, kolikrát pokousali, jestli jsou očkovaní. Tohle všechno jsou údaje, které v té evidenci budou povinně vedené. A myslím si, že jsou to cenné údaje, které poslouží k zorientování se v té situaci. A pro majitele těch psů budou taky důležité, protože když se třeba pejsek ztratí, tak tou povinnou identifikační známkou, kterou by měl ten pes mít, tak bude snadnější ho najít.

Moderátor (Lukáš Landa): Čili jestli tomu dobře rozumím, tak by existoval jakýsi centrální registr, kde by každý pes, který se pohybuje na území České republiky, by tam byl uveden.

Host (Michaela Šojdrová): Ano, ovšem tohle já ponechávám opravdu na zvážení. Důležitější je ten registr místní. Protože to jsou věci, které se odehrávají lokální. Nehledá se pes po celé republice, většinou. Ale ten centrální registr nebo centrální evidence bude-li zájem ho udělat, tak by měl samozřejmě význam pro statistické údaje, pro jejich vyhodnocování celé České republiky. A může mít i samozřejmě někdy třeba při ztrátě toho psa nebo v nějaké situaci, může mít i význam takový konkrétní. Ale ta centrální evidence by měla víc zpřehlednit tu situaci v rámci celé republiky. Pro ty samotné majitele, pro ty samotné psy bude mít daleko větší význam ten registr místní.

Moderátor (Lukáš Landa): A máte představu, co by zavedení takových registrů stálo peněz?

Host (Michaela Šojdrová): Tak v tom návrhu zákona se uvádí, na zřízení té centrální evidence 20 milionů korun. To bylo stanoveno zhruba před těmi 2 lety, náklady na nějaké softwarové počítačové vybavení i na nějaké personální vybavení. Je to odhad, který samozřejmě podle mého názoru je spíše jako navýšení oproti skutečnosti, protože ta technika se vyvíjí tak kupředu, že prostě je spíše levnější a není to tolik složité. Čili tohle to tak drahé nebude, naopak ale ta evidence umožní lepší výběr těch poplatků, takže tam se zase naopak uvádí, že dojde k navýšení na výběru těch poplatků do obecných pokladen, protože poplatek za psa je příjmem obce. Takže by mělo dojít k navýšení těch poplatků zhruba na 30 milionů korun. Tak ty peníze jsou v takových částkách, myslím si, že v tomto případě nerozhodujících. Důležitější je prostě ochrana zdraví těch lidí, ale nakonec i těch psů.

Moderátor (Lukáš Landa): K čemu by v praxi ten registr měl sloužit, jak ochrání občana od napadení?

Host (Michaela Šojdrová): Ten registr samotný samozřejmě neochrání, ale v návrhu zákona se uvádí, že pokud bude pes, který pokousal, je to v tom omezení pro pohyb psů, ten který v období posledních 12ti měsíců opakovaně pokousal, musí pouze být s náhubkem a veden na vodítku. To znamená, že veškeré údaje o pokousání toho psa budou vedené právě v té místní evidenci. A takový pejsek by už vůbec neměl být prostě bez náhubku.

Moderátor (Lukáš Landa): Čili my si tím dostáváme, jestli tomu dobře rozumím, k tomu druhému bodu, toho zákona omezení volného pohybu psů.

Host (Michaela Šojdrová): A to je zase zvýšená působnost obcí. Já tady uvádím také to, že doposud už někde, v některých obcích jsou na to udělané vyhlášky, ale není k nim nikde zmocnění. Obce ty vyhlášky připravují pouze na základě obecného zmocnění Zákona o obcích, kde obce mají povinnost dbát o bezpečnost a čistotu na veřejných prostranstvích. Ale pokud by došlo k ústavní stížnosti, tak bohužel zřejmě by tato vyhláška musela být zrušena, protože zkrátka obec k tomu, konkrétně pro omezení pohybu psů bez vodítka, vůbec není nikde zmocněná, ano. Takže toto ten zákon prostě uvádí jako jasnou kompetenci, právo obce omezit pohyb psů. Dělá to formou, podle mého názoru, pro psy výhodnější v tom, že říká, že obec vyhláškou omezí tam, kde nesmí být volný pohybu psů. To znamená, předpokládá se, že pohyb je volný, ale v místech, kde třeba je zvýšený počet výskytu dětí, důchodců a tak dále, kde jsou třeba nějaké incidenty častější, tak raději se omezí pohyb jenom na vodítku. A třeba jenom s náhubkem. A je tam možnost i časového omezení. Já si myslím, že určitě na mnoha místech třeba od 9, od 10 hodin večer ten volný pohyb psů třeba nemusí být omezen.

Moderátor (Lukáš Landa): Jestli tomu dobře rozumím, tak by ale mohla vzniknout situace, že po ulici jdou dva psi, dva páni, a jeden smí volně pobíhat, a druhý musí být na vodítku a s náhubkem. Spíše mě zaráží jedna věc, jak to ten policista, který vlastně by měl dohlížet na dodržování tohoto zákona, posoudí? Nebo bude znát každého psa a každého občana v obci, v městě?

Host (Michaela Šojdrová): Tak pokud ten volný pohyb psa bude v místě, kde to je zakázáno, tak to je jasný, tam se teda nemůže pohybovat bez vodítka. Pokud ovšem, vy máte zřejmě namysli...

Moderátor (Lukáš Landa): Pokud by se pohyboval na ulici pes, který již předtím na někoho zaútočil, to znamená, že by byl v tom registru, o kterém jsme hovořili, a v takovém případě by mohl ven pouze na vodítku a s náhubkem.

Host (Michaela Šojdrová): Pokud by zaútočil opakovaně během 12ti měsíců.

Moderátor (Lukáš Landa): A teď mi jde o to, jak bude ten policista vědět to, že ten pes je nebezpečný. A jak posoudí to, že ten či onen...

Host (Michaela Šojdrová): Jo, já rozumím. To znamená, že jestli bude kontrolovat přesně okamžitě.

Moderátor (Lukáš Landa): Přesně tak.

Host (Michaela Šojdrová): Tam totiž z toho nesplnění té povinnosti, v případě toho dalšího incidentu, potom vyplývají následky v přestupkovém řízení.

Moderátor (Lukáš Landa): To se dostáváme pravděpodobně už k tomu třetímu.

Host (Michaela Šojdrová): To je ta třetí část. Samozřejmě že takovéto zjišťování toho, jestli zrovna tenhle ten pejsek musí mít náhubek nebo nemusí, je obtížné. Ta vaše námitka je pravdivá. Ale tam potom dojde ke zpřísnění trestu za to, když ten občan prostě vlastně preventivně neochránil ty okolní lidi před třeba zvýšenou agresivitou toho psa. Ano. Takže proto jsme to do toho zákona dali, protože opravdu se vyskytují pejsci, kteří jsou prostě agresivnější. Ale zase majitel je má rád a prostě chce ho mít. Ale myslíme si, že je možnost, jak tomu majiteli jasně říct, že prostě musí být daleko opatrnější a bez toho náhubku chodit nemůže. A nebude-li, tak ty následky jsou potom větší. Nebo prostě bude platit vyšší pokutu, než v případě, že jde o psa, který prostě neměl být v tom přísněném režimu.

Moderátor (Lukáš Landa): Rozumím. Pojďme si tedy říci, jaký je ten třetí bod, jako hrozí sankce těm lidem, kteří tedy vlastně svého psa neuhlídají nebo se jim pes vymkne z rukou.

Host (Michaela Šojdrová): Tady ještě jde taky o to, že ten zákon pomáhá jaksi terminologicky rozlišit osobu, která je majitelem a která je držitelem. Ale nezbavuje povinnosti ani jednoho, ani druhého. Ale u těch přestupků a u těch trestných činů je toto rozlišení právě důležité, protože často se setkávám s tím, že mi řeknou, no jo, my jsme majitele nenašli, měl ho někdo jiný. Takže tady právě to rozlišení, kdo vlastně nese tu zodpovědnost, v které chvíli, je podle mého názoru taky dost důležité. Takže přestupky, jednak se zavádí přestupky pro všechny, nejenom pro majitele a držitele, ale pro ty, kteří by vychovávali a cvičili psa k útokům na lidi, jo. Pokud by, bohužel může se stát, že někdo zneužívá pejsků jako živé zbraně. A aniž by to bylo mezi těmi psy, které se v zákoně navrhuje jako zvláštní kategorie, slepecký, služební, lovecký, pastevecký a tak dál, tak jsou cvičení třeba pro větší agresivitu vůči lidem a tak dále. Čili přestupek je i tady na tomto úseku, kdo by takto psa špatně vychovával.

Moderátor (Lukáš Landa): Jak tedy může být tedy potrestán, takový člověk?

Host (Michaela Šojdrová): Bude potrestán, ano.

Moderátor (Lukáš Landa): Jakým způsobem.

Host (Michaela Šojdrová): Tady ty přestupkové sazby jsou ve výši pokud, 10 tisíc až 20 tisíc korun. To je řešení, pokud by se jednalo pouze o přestupky, tak by to bylo řešeno tedy finančně. Pokud by došlo až ke trestnému činu, tak tam už potom hrozí sazby odnětí svobody a také zákaz činnosti a zabavení věci.

Moderátor (Lukáš Landa): A ten trestný čin nastane v jakém okamžiku?

Host (Michaela Šojdrová): Trestný čin je zde uveden pro případ, kdy ten kdo použije jím ovládané zvíře ke zranění či způsobí smrt jinému, tak tam potom jsou sazby za takovýto trestný čin odlišné. Pokud dojde pouze ke zranění, tak se navrhuje odnětí svobody do dvou let. Ale musím tedy zdůraznit, pokud se jedná o těžké zranění. A pokud se jedná způsobení smrti, tak tam jsou ty sazby vyšší, od tří do deseti let, navrhovány. Stejně tak se tady navrhuje, aby tento trestný čin byl takto posuzován, jako trestný čin. A se stejnou sazbou v případě nedbalostního trestného činu, z nedbalosti, protože i to je tedy častá příčina.

Moderátor (Lukáš Landa): Předpokládám, že to je na soudu, aby posoudil, zda jde tedy o nedbalost nebo úmysl.

Host (Michaela Šojdrová): Ano, ano, je to samozřejmě na soudu, podle samozřejmě míry toho třeba zdravotního poškození a tak dále. Já to považuji za vůbec první pokus o stanovení skutkových podstat jak u přestupků, tak u trestných činů. A návrt, poprvé taky na návrh jakýchsi sazeb, za tyto trestné činy a přestupky. Předpokládám, že k tomu budou možná výhrady. Ale že se snad dopracujeme nějakého výsledku, protože byť už dnes v trestním zákoně máme samozřejmě řečeno, že ten kdo způsobí smrt, a tak dále, že je, nebo poškození na zdraví někomu, tak že je to trestné. Ale dokazování toho, že to způsobil buď úmyslně a nebo i neúmyslně, ale že je za to zodpovědný, tak to se prostě velmi obtížně dokazuje.

Moderátor (Lukáš Landa): Otázka je, zda tomu pomůže i tento zákon, v čem?

Host (Michaela Šojdrová): Já se domnívám, že ten trestní zákoník se takto doplňuje. A skutečně se tady velmi kritizuje, to se nedá do rozhlasu takhle přesně citovat, protože je to složité a nedává to souvislost, když je to vytržené z toho textu. Ale vlastně tady se například v tom trestním zákoně poprvé doplňuje, že způsobí-li smrt jednáním svým. A my doplňujeme: jednáním svým nebo živého nástroje ve svém držení, což v zákoně zatím vůbec není. A samozřejmě se potom obhájce někoho, kdo takový trestný čin spáchá, má možnost daleko lépe obhájit toho pachatele, protože zkrátka v zákoně to takto přesně řečeno není. Já si myslím, že toto zpřísnění a zpřesnění trestního zákona bude mít preventivní účinek. Protože ti lidé si uvědomí, že zkrátka ta možnost toho potrestání tady už je daleko větší, a tu zodpovědnost třeba budou cítit více.

Moderátor (Lukáš Landa): Otázka je, zda tedy člověk opravdu může předvídat chování svého psa, což ten zákon asi stejně nepostihne.

Host (Michaela Šojdrová): Já s tím mám osobní zkušenost, pane redaktore, já bohužel jsem osobně zavinila to, že našeho pejska přejelo auto. Taky jsem to nemohla předvídat, protože měl tak rozumný pohled, že jsem si myslela, že tenhle pes určitě pod auto neskočí. A chtěla jsem mu udělat radost, tak jsem ho z toho vodítka prostě pustila, protože široko daleko žádné auto nebylo. Ale bohužel prostě ten pejsek si to rozmyslel zrovna ve chvíli, kdy se to auto ze zatáčky vyřítilo. A vlítl mu přímo pod kola, ale bohužel musím říct, že to jednoznačně bylo z mé strany zaviněné. To riskování se opravdu nevyplácí. A jestli můžeme předvídat, já bych řekla, že musíme. Bohužel.

Moderátor (Lukáš Landa): Já bych se možná vrátil v té souvislosti ještě k té tragické události, která se odehrála tento víkend. Při té události zahynulo dítě, mám pocit, že pro matku tohoto dítěte je to opravdu tragédie a trest už jenom ta událost. Podle toho vašeho zákona, tedy jestli jsem ho dobře pochopil, by tato matka vlastně mohla ještě chodit po soudech a být za to vlastně potrestána podruhé.

Host (Michaela Šojdrová): Podívejte se, tady samozřejmě, já myslím, že to tam je i v té důvodové zprávy dost dobře vyjádřeno, že jsou okolnosti prostě naprosto nepředvídatelné, které samozřejmě ten zákon je stručný. Ta dikce toho zákona je stručná, způsobí-li nedbalostně a tak dále. Ale jsou okolnosti natolik nepředvídatelné, že, a natolik specifické, že se domnívám, že ten soud by k nim musel přihlédnout. Tak jako by přihlédl k jiným okolnostem zase naopak, protože ten zákon není schopen postihnout každou situaci. Samozřejmě, že ten zákon není namířen proti tomu, aby v rodinách se běžně chovali psi, aby prostě měly děti možnost s těmi psy vyrůstat, to naprosto ne.

Moderátor (Lukáš Landa): Ještě se vás zeptám, před rokem, zhruba, byl zamítnut jiný zákon, který obsahoval termíny jako bojová či nebezpečná plemena, to se v tomto zákoně již nevyskytuje?

Host (Michaela Šojdrová): Tak tady to rozlišené podle plemen už vůbec nenavrhuji, protože tenkrát se to setkalo s velmi jako kritickou reakcí, které jsem porozuměla, protože ty statistiky rozhodně, neměli jsme možnost, takto prokazatelně zdůvodnit s tím ten návrh. Takže v tomto zákoně se o těch plemenech už nehovoří. Není vyloučeno, že právě zavedením evidence, i těch třeba napadení u jednotlivých plemene, kříženců, že třeba ta původní myšlenka ukáže, jakože skutečně byla nevhodná. A nebo se naopak potvrdí. To nikdo neumíme v tuto chvíli říct.

Moderátor (Lukáš Landa): Ještě se vás zeptám na závěr, konzultovala jste tento zákon se kynology? Oni často říkají, že zákon nový není potřeba, že ve světě, kde byl podobný zákon zaveden, to nevedlo ke snížení útoků psů na lidi.

Host (Michaela Šojdrová): Tak tenkrát, když před těma zhruba dvěma roky, tak ten zákon jsme hodně konzultovali s kynology. Samozřejmě tehdy jsme se velmi dohadovali právě o těch plemenech. To tam bylo takovým sporným bodem. O těch dalších věcech spory prakticky nebyly, protože naopak kynologové souhlasili s tou evidencí, identifikací a souhlasili i se zpřísněním těch postihů pro třeba nezodpovědné majitele. Naopak tady v tom zákoně se zmiňují kynologické společnosti, které by umožňovaly výcvik pro jednotlivé druhy psů, které jsou tam vyjmenované, a já velmi přivítám jejich připomínky, jejich stanoviska.

Moderátor (Lukáš Landa): Říká předkladatelka návrhu zákona o chovu psů, Michaela Šojdrová.

Moderátor (Lukáš Landa): Stále posloucháte Český rozhlas 6, Studio Stop dnes věnované problematice soužití psů a lidí. U mikrofonu je Lukáš Landa a v tuto chvíli vítám své dnešní hosty, kteří se chovem psů zabývají. Jsou jimi Jiří Ohlídal, předseda Českomoravské kynologické unie, dobrý den.

Host (Jiří Ohlídal): Dobrý den

Moderátor (Lukáš Landa): A Jana Reichlová, členka Bulteriér klubu a zástupkyně, řekněme, veřejnost, která se zajímá o psy. Takže dobrý den.

Host (Jana Reichlová): Dobrý den.

Moderátor (Lukáš Landa): Asi zbytečná otázka na úvod pro oba, předpokládám, že oba chováte psy. Stalo se vám někdy, že vás pes neposlechl nebo že se choval jinak, než jste předvídali? Jana Reichlová.

Host (Jana Reichlová): To se stává zcela běžně. Otázkou je, aby v této situaci pes nikoho neohrozil, případně se nestalo nějaké neštěstí.

Moderátor (Lukáš Landa): Pan doktor Ohlídal?

Host (Jiří Ohlídal): No, tak pokud máte psa úplně odmalička, tak se dost často jeho reakce spočítáte, víte, kdy ho máte dát na vodítko, kdy ho můžete pustit volně a kdy ho pustit nesmíte vůbec. To je období, kdy hárají feny a ve vzduchu se pohybují tisíce libých vůní. A tam totiž ten pes, pokud je to pes, ztrácí jaksi, bych řekl, soudnost a mizí. Takže to je, pokud máte psa z druhé nebo dokonce z třetí ruky, to znamená z útulku nebo od někoho jiného, tak si musíte velice pečlivě toho psa, jeho povahu vyzkoušet na mnoha situacích, abyste poznali, jak reaguje. Jak třeba reaguje na smeták, možná že ho někdo někdy uhodil, jak reaguje na další podněty. Čili tam bych jako, mně se to tedy naštěstí nestalo, že by pes zareagoval nepřiměřeně. Protože já jsem psy z druhé ruky nemíval. Ale u psů, kteří jsou z druhé ruky, tam doporučuji velikou obezřetnost, než člověk, než ten majitel zjistí, jakou opravdu ten pes opravdu povahu má.

Moderátor (Lukáš Landa): A dá se to tedy stoprocentně odhadnout, pokud tedy máte psa z první ruky, jste si stoprocentně jistý, že se nezachová...

Host (Jiří Ohlídal): No, tak stoprocentního není nikdy nic, ale prostě ta pravděpodobnost, kdy odhadnete tu jeho povahu a ty jeho reakce, tak ta je velká. A pokud někdo dělá kynologii delší dobu, tak myslím si, že tam je omyl prakticky vyloučen.

Moderátor (Lukáš Landa): O vás nepochybuje, ale o veřejnosti, která se třeba kynologií nezabývá.

Host (Jiří Ohlídal): A to je totiž, to je totiž ono, o čem bychom se měli bavit, že člověk před koupí psa nebo před opatřením psa by měl nejprve investovat do informací, ale dokonale, aby si všechno zjistil. Pak teprve do koupě psa. Když si někdo jde koupit auto, tak zjistí si, jakou to má spotřebu. A tak dále. Když jde koupit psa, bývá to většinou emotivní záležitost. A v neděli vidíme Bella a Sebastián, a v pondělí si kupujeme štěně. A to je bohužel chyba, a to vede potom, řekl bych, k řadě problémů, které později vznikají.

Moderátor (Lukáš Landa): Pojďme nyní reagovat na to, co zaznělo v tom úvodní rozhoru s poslankyní Šojdrovou. Pomůže, podle vás, ten návrh zákona, který ona představila, zlepšit nebo snížit počet útoků psů na lidi? Jana Reichlová.

Host (Jana Reichlová): Myslím si, že ve znění, v jakém je navrhován, rozhodně nepomůže vůbec ničemu.

Moderátor (Lukáš Landa): Proč?

Host (Jana Reichlová): Protože v této podobě neřeší v podstatě nic, je to odvar v podstatě zákonů, které už existují. A je naprosto nedotažení do konce.

Moderátor (Lukáš Landa): Pojďme se bavit o těch konkrétních věcech, co třeba říkáte těm centrálním registrům, plánovaným, nebo centrálnímu registru?

Host (Jana Reichlová): Nechápu smyslu centrálního registru. Myslím si,že v současné době obce mají pravomoc zaregistrovat nebo i povinnost vést registr a vybírat poplatky ze psů.

Host (Jiří Ohlídal): Pokud se ptáte mně, tak já jako tedy veterinární lékař, byť mimo službu, to musím pochválit, protože registrace psů, zejména čipy, bude výborný, bych řekl, výborný výdělek pro zvěrolékaře, čipování. Čip stojí 370 korun, že jo, k tomu nějaký úkon a tak dál, tak to bude taková pětistovka. Bohužel, babičky budou plakat. A teď si nejsem jist, samozřejmě, jak to bude probíhat, protože musíte při tom čipování se dostat do cizího dvora. Takže tam už musíte mít veřejného činitele, řekněme policii, abyste mohli na ten dvůr, protože. Já osobně tuto problematiku, problém čipování vidím jako velký problém z hlediska finančního. Když už, tak tedy tetování. A když tetování, tak dokonce jakým způsobem by se to provádělo. Já bych ovšem při této příležitost rád poznamenal, že Českomoravská kynologická unie, která sdružuje právní subjekty, má tuto věc vyřešenou, protože všichni psi s průkazem původu mají svoje tetovací číslo a nebo jsou očipováni, jsou vedeni v evidenci klubů, potom v celkové evidenci a tak dál. Tady by se jednalo, čili tady ta evidence je zaručená. Tady se jedná pouze o evidenci, bych řekl, zvířat, pardon, oříšků bez průkazů původů, kříženců a podobně.

Moderátor (Lukáš Landa): Právě na to jsem se chtěl zeptat. Je vůbec reálné, že se každý kříženec a oříšek, jak jste tyto psy nazval, bude tedy opravdu značit, tetovat, bude někdo hlídat, kolik štěňat se narodilo?

Host (Jiří Ohlídal): Možné je tedy všechno, ale já si to osobně nedovedu představit.

Host (Jana Reichlová): Já bych se tedy zeptala pana doktora, protože je veterinární lékař, je tady povinnost všechny psy očkovat proti vzteklině, dokážete odhadnout, jestli se z vaší obce, z vašeho města dostaví všichni psi na očkování, ačkoli je povinné?

Host (Jiří Ohlídal): No, já se domnívám, že tady skutečně tedy těch psů, kteří tomu očkování uniknou, je minimum. Protože očkování se obyčejně koná po vyhlášení v obci. A ten představitel obce předá veterinárnímu lékaři seznam. A podle toho se to dělá. Takže tam skutečně tedy, bych řekl, úniku z toho není.

Host (Jana Reichlová): Může se ještě zeptat, je tady vůbec nějaká možnost kontroly?

Host (Jiří Ohlídal): Jaké kontroly?

Host (Jana Reichlová): Jak dokážete majiteli, že jeho pes není očkovaný proti vzteklině, pokud ho potkáte na ulici.

Moderátor (Lukáš Landa): Já bych řekl, že to ani neřeší ten nový zákon. Pojďme dál. Ten zákon hovořil také o omezení pohybu psů na některých místech. To zní vcelku logicky, aby byla vyhrazena tedy místa, kde se psi mohou pohybovat bez náhubku, bez vodítka, zase jinde na dětská hřiště by nemohli, co na to říkáte?

Host (Jiří Ohlídal): Já bych řekl, že tedy neukázněnost je přímo příšerná. Protože pokud jste byli v cizině, a tady paní ředitelka vám to potvrdí, protože dělá v Anglii, tak tam skutečně, jako v cizině, volné pobíhání psů není. V Holandsku, tedy bych řekl, velký kult psů, ale psové jsou tedy voděny na vodítku, má to svou úroveň. Byl jsem třeba v Paříži, dámu v drogérii, za ní doga jako stodola, ta doga se tam chovala ukázněně, naprosto perfektně, následovala majitelku, žádné porážení regálů a podobně. Čili mají tam lidé psy vychované. A nějaké běhání po parku a ječení dětí, tady je pes, to tam nepřichází v úvahu. Takže myslím si, že tady ta věc je tedy, bych řekl, zcela na místě.

Moderátor (Lukáš Landa): Jana Reichlová?

Host (Jana Reichlová): Já si myslím, že volný pohyb nebo pohyb na vodítku by měly řešit ve svých vyhláškách obce podle jejich konkrétní situace, ne zákon.

Moderátor (Lukáš Landa): Což už některé obce řeší. Pojďme dál, třetí bod se týkal těch trestů pro majitele, můžou tresty odradit nebo vést majitele k větší zodpovědnosti, pan doktor Ohlídal?

Host (Jiří Ohlídal): Já se domnívám, víte trest je jako určitý druh výhružky, který řadu lidí prostě zarazí, ano. Ale řekl bych, že jsou lidé, kteří prostě naprosto nereagují na žádné tresty, těm není nic svaté. A tam se domnívám, že tedy musí nastoupit trest opravdu velice tvrdý. Takže to je tady můj názor.

Host (Jana Reichlová): Já si myslím něco podobného. Myslím si, že základní problém je v této společnosti, je nevymahatelnost práva. Čili nejsem si jistá, jak se tenhle ten zákon by vyřešil tuhle tu otázku. Ale myslím si, že tvrdý trest, ať už finanční postih, případně odnětí svobody, by to možná mohlo situaci trochu zlepšit.

Moderátor (Lukáš Landa): Na druhé straně, já jsem to uváděl i v tom rozhovoru s paní Šojbrovou, by se vlastně mohla do vězení dostat i matka toho dítěte z minulého týdne, z té tragédie.

Host (Jana Reichlová): Tak v tomto případě si myslím, že šlo je zcela jednoznačně o zanedbání péče. A neměl by tenhle ten případ řešit zákon o chovu psů. Zákon o rodině, předpokládám, nejsem právník.

Host (Jiří Ohlídal): Já bych, když dovolíte, apeloval na to, co jste mi říkala. V Anglii jaký je třeba zákon o tom, kdy je možno nechat dítě se psem samotného, od kolika, tam je nějaká věková kategorie.

Host (Jana Reichlová): Tady bych řekla, ne u kategorií, ale tady je základní věc. A to, že pes nesmí být ponechán mimo kontrolu, mimo účinnou kontrolu. To znamená, že pes musí být nestále pod dohledem. V Anglii si nikdo nedovolí se svým psem jít po ulici bez vodítka, protože v případě, že pes jakéhokoliv plemene se k vám rozběhne a skočí na vás, drápne vás, a bude u toho vrtět ocasem s tím, že vás jde pozdravit, budete oznámeni na policii a máte velký problém, pes vám bude s největší pravděpodobností zabaven. A s dost velkou pravděpodobností taky utracen.

Moderátor (Lukáš Landa): Pani Šojdrová mluvila také o tom, že útoky psů na lidi jsou čím dál častější. Můžete to potvrdit nebo vyvrátit, pane doktore Ohlídale?

Host (Jiří Ohlídal): No, tak abych pravdu řekl, tak v tomto směru nemám nějaké, bych řekl, informace. Ale pokud tedy beru v úvahu to, kolik bylo psů před časem a kolik jich je teď, tak zákonitě to musí stoupat.

Moderátor (Lukáš Landa): Čili to je jenom počtem psů.

Host (Jiří Ohlídal): Řekl bych, že to je jenom počtem psů. Ale a samozřejmě v poslední době některé skupiny lidí jaksi si zlepšovali, bych řekl, chovem určitých plemen svůj image. A zejména když se narovnávali své rachitické já. Takže tam třeba možná mohlo k takovým věcem dojít. Ale jinak bych řekl, nevím, není mi známo, že by tento počet nějakým způsobem stoupal.

Moderátor (Lukáš Landa): Řekněte mi, jak se stane, že pes zaútočí na člověka? Musí být vyprovokován?

Host (Jiří Ohlídal): Podle mě to je většinou vyprovokováno, víte, tu otázku už vyřešil známý ruský vědec Pavlov, svým podmíněným reflexem. Pokud je pes cvičen k útoku na nějaký podnět, může někdo nechtěně nějakým podnětem toho psa vydráždit, pohybem hole, deštníku, zejména hole, je, může vydráždit a ten pes třeba zaútočí. Ale jinak já si myslím, že pes bez nějaké zvláštní příčiny neútočí. Pokud samozřejmě, a takový případ jsem znal, pes je v mládí nějakým způsobem šikanován nebo dokonce týrán dětmi, tak je to potom zlé, protože ten pes si to pamatuje, potom samozřejmě překypí jeho trpělivost nebo poslední kapka dokape, a potom ten pes může na to dítě zaútočit. A to jsou ty případy. Proto se domnívám, že tady v tomto případě, ještě účinnější než celá represe, by byla výchova. A ta výchova by začínala už v mateřské školce. Aby děti věděly, že k cizímu psovi nechodím, nestrkám mu prstíčky do čumáčku a do očí.

Moderátor (Lukáš Landa): Ta páteční tragédie se ovšem týkala psa z rodiny. Já jsem vždycky žil pod dojmem, že pes zná členy rodiny. A že na členy rodiny, ani v tom nejhorším případě, nezaútočí.

Host (Jiří Ohlídal): Já vím, ale pes může být členem rodiny, šlápněte mu na nohu, nechtě, a buď tedy vyskočí, uteče, vykřikne, anebo taky může reagovat tím, že kousne.

Host (Jana Reichlová): Já bych k tomu možná poznamenala, že pes je šelma, naštěstí, bych řekla, a pořád se řídí svými pudy. Čili pes v rodině má jistou hierarchii vybudovanou. A mám zato, že dítě pro něj není partner. Čili pokud pes je malilinko dominantnější, tak bude dítě brát jako příslušníka svého druhu, čili jako mládě, které má absolutně poslední pozici ve smečce. Pokud ho dítě bude otravovat nebo jakýmkoli způsobem naruší jeho soukromí, tak ten pes hold bude bránit, pokud bude ponechán s dítětem o samotě, což si myslím, že zodpovědný rodič neudělá s malým dítětem jakéhokoliv psa, jakéhokoliv plemene.

Moderátor (Lukáš Landa): To co říkáte, možná může být i důvod, proč právě dítě bývá často terčem útoku.

Host (Jana Reichlová): Přesně tak.

Host (Jiří Ohlídal): No jistě. A tady jsme zase, to je znamenitá poznámka tady od kolegyně. Tady totiž je ta otázka, bych řekl, té informovanosti. Víte. Investovat do informací. Prostě ten chovatel musí pochopit, že když si pořídí psa a jsou doma čtyři, tak musí tomu psovi vysvětlit jakýmkoliv způsobem, že on je pátej. Ano. A pokud mu to vysvětlí, tak je to v pohodě. Ale pokud mu to nevysvětlí, tak samozřejmě ten pátej je pro něj to dítě. A on samozřejmě jako člen smečky potom může třeba zaútočit. To je jedna věc. Za druhé, ten majitel musí pochopit, že pes je smečkové zvíře, prostě řídí se pudy, protože nemá ani sociální cítění, ani sociální myšlení jako člověk, a tím pádem prostě musí ten majitel fungovat jako vůdce smečky, tak se musí chovat. Maličkost, procházíme dveřma, napřed projde pán, potom pes. Pes nesmí lehat tam, kde sedá majitel. A to jsou ty informace, které si ten člověk musí získat. Toho psa beru jako přítele člověka, jak to hlásá jeden časopis, to nikdy nemůže dopadnout dobře, víte. Protože pes je smečkové zvíře, ještě jednou. A majitel psa je vůdce smečky.

Moderátor (Lukáš Landa): To, co říkáte, by asi mělo být dodržováno. Ale mám obavy, že tedy ve většině případů není. Pozná se na psovi, že by mohl mít nebo že má nějaké agresivní sklony. Že by tedy někdy mohl v budoucnu zaútočit na člověka, dá se toto dopředu rozpoznat?

Host (Jana Reichlová): Já bych řekla akorát, že agrese je naprosto přirozený pud a je vlastní každému zvířeti.

Host (Jiří Ohlídal): Já myslím, že ano, to je velice výstižné prohlášení nebo vyjádření. Ale jde tam, zase je to o tom, že pokud to zvíře má náležitou výchovu a ta agrese je u něj tlumená odmalička, tak on tu agresivitu nemá. Ten pes musí být vychováván v rodině. A ta agrese u něj, pokud se projeví, musí být jakýmkoli způsobem potlačena.

Moderátor (Lukáš Landa): Stále posloucháte Studio Stop, jehož hosty jsou dnes Jiří Ohlídal, předseda Českomoravské kynologické unie, a Jana Reichlová, členka Bulteriér klubu. Nový zákon paní Šojdrové, nebo návrh zákona neobsahuje výrazy jako nebezpečná či bojová plemena. Ve veřejnosti ale panuje dojem, že právě tyto plemena jako jsou, uvedu pitbulteriéři, dobrmani, vlčáci, nechci nějakému plemenu křivdit, právě společnost více ohrožují, že k těm útokům dochází v tomto případě častěji. Co tomu mínění veřejnosti, vy jako kynologové, říkáte? Jana Reichlová.

Host (Jana Reichlová): Já mám obavy, že tenhle ten obraz vytváří bohužel média. Je to strašlivě smutný případ. A nechápu, odkud se vzala tahle ta pomluva, protože žádné bojové plemeno prostě neexistuje. Pokud se budeme řídit v zákonech a budeme brát za bernou minci to, co nám říká Kynologická jednota, potažmo zástupce Kynologické federace, tak žádné takové dělení neobsahuje. To je prostě absurdní nesmysl.

Moderátor (Lukáš Landa): Já tedy musím jenom říci, že jsem, máte pravdu, také vycházel z mediální databáze. Tam bylo uváděno to, že nejčastějšími útočníky jsou právě plemena jako vlčák, německý ovčák, pitbulteriér, rotvajler, doga. Jsou to přesně ta plemena, o kterých se říká?

Host (Jana Reichlová): Naprosto ne! Já absolutně nechápu, které plemeno bych zařadila mezi bojová plemena, protože to je prostě nesmysl.

Host (Jiří Ohlídal): Já tedy samozřejmě, tak názory mohou být různé. Ale pokud byste si vzal takovou statistiku thajských veterinárních lékařů, anebo jiných podle toho, jak se psi chovají v ordinacích. Tak ujišťuju vás, že ani jedno z takzvaných bojových plemen tam nenajdete, ale najdete tam malinká plemena. A znám totiž případ, kdy tedy jezevčík, králičí jezevčík, taková rukavice je to, zaútočil na jednu laborantu mého kolegy, a způsobil ji takové zranění, které si vyžádalo několik plastických operací, protože se jednalo o utrženou špičku nosu a horní ret, víte, a nebylo to žádné bojové plemeno. A zase jenom tím, že ona byla neopatrná. Ten pes to neměl rád. Čili chválíme, že konečně jaksi zmizeli, terminus technikus, bojová plemena. A že se dneska soustřeďuje, bych řekl, ta represe na majitele psů. Protože ti jsou ti zodpovědní právě proto, že mají rozum, za chování svých psů, za to jak je vychovali, víte.

Moderátor (Lukáš Landa): Dá se alespoň souhlasit s tím, že různé rasy nebo různá plemena psů mají různé dispozice. Že třeba lovečtí psi mají větší tendenci lovit třeba slepice. To znamená, že pokud ten pud u nich, lovecký, teď to schválně přeháním, není nějak ukojen, že můžou třeba zaútočit na člověka?

Host (Jiří Ohlídal): Zase, víte, uvědomte si, že pes je zvíře, zvlášť mladý pes je temperamentní zvíře. A když si ho někdo koupí, tak ho nemůže prostě zavřít do nějakého kotce a nechat ho tam 24 hodin, protože když ho vypustí, tak to je uragán. A pak si i chytne tu slepici. Prostě pro radost. Ale pokud si někdo koupí psa za tím účelem, aby s ním pracoval. A pracuje s ním denně. Tak ten pes chodí jako, pardon, hodinky, víte? A nějaké chytání slepice nebo králíků nepřichází v úvahu. Ale pokud pes, se psem se nepracuje, nechá se růst jako dříví v lese, tak potom jsou z toho ty problémy.

Moderátor (Lukáš Landa): Jana Reichlová?

Host (Jana Reichlová): Já bych absolutně nespojovala schopnost lovit zvěř nebo kořistnický pud nebo jakýkoliv lovecký pud s možností útoku na člověka, to je absolutní nesmysl.

Moderátor (Lukáš Landa): V tom osudném případu z minulého týdne šlo o křížence dobrmana a labradora, v nejmenovaném časopise se psal názor, že povaha těchto plemen je naprosto odlišná, tudíž se chování křížence nedá dobře odhadnout. Co tomu výroku říkáte?

Host (Jiří Ohlídal): Součástí standardu každého zvířete, kromě toho jak mají vypadat oči, uši a tak dál, je povaha. To je hned na začátku. a třeba anglický bulteriér tam má napsáno, že se chová k lidem především přátelsky. A proto tedy nechápu to, proč ho v minulosti zařadil mezi nějaká bojová plemena. Takže povaha je součástí. Jistě, když dáte dohromady křížence, tam už samozřejmě se to hůř odhaduje. To už je, to je jistě věci jiná.

Host (Jana Reichlová): Souhlasím, tady...

Host (Jiří Ohlídal): To je...

Moderátor (Lukáš Landa): Pojďme se tedy dostat k tomu řešení, jak předcházet těm útokům. Co dělají třeba kynologické spolky proto, aby se toto nedělo, ty útoky?

Host (Jiří Ohlídal): No, tak podívejte se, kynologické spolky dneska přijdete na výstavu, která je pod záštitou FCI, Českomoravské kynologické unie a řady těch subjektů, ať už je to Českomoravská kynologická jednota, ČKS, tak pokud tam přijdete se psem, který nějakým způsobem se chová prostě vůči svému okolí nebo vůči rozhodčímu, ano, agresivně, okamžitě vyloučen. Okamžitě vyloučen z posuzování a odchází. Dokonce mu to zaznamenají i do průkazu původu. A pokud se to zopakuje, vyřadit ho úplně z chovu a z dalšího vystavování.

Moderátor (Lukáš Landa): Ale to, že se vyřadí z chovu a dalšího vystavování neznamená, že se vyřadí...

Host (Jiří Ohlídal): Já vím, no ale znamená to jednu věc, protože každý má zájem, aby měl chovné zvíře, tak si dá pozor na to, aby svého psa nevedl k agresivitě, protože ten pes na té výstavě si musí nechat sáhnout třeba na varlata, musí si nechat prohlédnout dutinu ústní, že jo, tlamu, pardon, aby se spočítalo, kolik má zubů, jaké má zuby, jaký má skus, jak má postavené špičáky a tak dále. Takže tam každý majitel samozřejmě na to musí dbát. To jsou ovšem psi, kteří podléhají výstavám, jsou z průkazem původu. U těch ostatních psů, to víte, to už je poněkud problematické. Že.

Moderátor (Lukáš Landa): Nepomohlo by tedy zavedení povinného výcviku psů pro všechny majitele psů?

Host (Jana Reichlová): Já si nedovedu představit, jednotná zkouška pro všechna plemena psů. A hlavně nechápu, kdo by takovouhle zkoušku provozoval a kdo by jí organizoval a z čeho by se to platilo. Nemůžete majitelům přikázat nějakou takovouhle věc.

Host (Jiří Ohlídal): Nařídit to klidně můžete, de facto co to udělá, víte? Protože jsou psi třeba čivava, víte potom jsou maltézáci, ši-cu a tak dál, a těm předepisovat výcvik, obávám se, že to by bylo dost problematické, protože to jsou většinou psi, co maj dlouhou srst, jsou většinou na gaučích, mají to neustále na natáčkách, jo, ti pomalu ani nechodí po chodníku, aby si to nevošoupali. Takže tam jako je to problematické. A skutečně já si nedovedu představit, jak by tohle to. Je možné, jistě, a to by musel být zájmový kurs pro majitele psů, kteří by se přihlásili, kde by se dozvěděli, jak se psem zacházet. A to je zase, zase jsme u toho, věnujte čas a investice informacím.

Moderátor (Lukáš Landa): Právě. My tady říkáme, že je nějaký stav událostí, že ty útoky probíhají, ten zákon se vám tedy nelíbí. Ale co dělat proto, aby se ty útoky nemnožily, vyjma tedy té výchovy, o které hovoříte, pane doktore?

Host (Jiří Ohlídal): Tak jistě, ta je nezbytná, víte. Tam se skutečně musí. Tady zrovna nějakej, dostal 8 a půl let, jo, poštval na kamaráda, ten přišel o život, tak tam je to v naprostém pořádku. A já si myslím, že řada dalších, bych řekl, lidí si rozmyslí, něco podobného opakovat.

Host (Jana Reichlová): Já bych měla k tomuhle případu poznámku. Mě velice nepříjemně překvapilo, že v tomto konkrétním případě se vede diskuse, jestli dotyčný majitel svého psa poštval a nebo nepoštval. A podle mě to je naprosto jedno, protože majitel má absolutní zodpovědnost za svého psa. I kdyby ho poštval nebo nepoštval, ten prostě zabil. A jako takový by se mělo zacházet s majitelem. Prostě je to člověk, který způsobil ublížení na zdraví s následkem smrti, není třeba diskutovat, jestli ho poštval nebo nepoštval.

Host (Jiří Ohlídal): A tady to zase navazuje na to, co říkala tady paní kolegyně. Že pes prostě v Anglii musí být pod kontrolou. Tedy v uzavřeném objektu, na vodítku a nebo, bych řekl, v takové rozsahu, kdy ten majitel je schopen, pokud ho má pod kontrolou na povel, je schopen ho přivolat.

Moderátor (Lukáš Landa): Vy zmiňujete příklad z Anglie. Pojďme se do toho zahraničí ještě podívat. Podle toho, co jsem si zjistil, tak ten termín nebezpečná plemena se v zahraničí poměrně často vyskytuje. V Maďarsku se chystá dokonce omezení chovu těchto psů. Nizozemko zakazuje chov pitbulteriérů. Co tomu říkáte?

Host (Jana Reichlová): Já bych se vyjádřila k zemím, které to mají vyřešeno trochu jinak. Když se budeme bavit o Anglii, která je trošičku taky jiná, případně docela zajímavá je vyhláška nebo senátní zákon státu Washington, když se mluví o nebezpečných psech, ale nikoli o nebezpečných plemenech. A k tomu bych poznamenala, že podle nejnovějšího výsledku soudu, Nejvyššího soudu státu Alabama v USA bylo dokázáno vědecky, a soud to znal a na základě toho rozhodl, že neexistují nebezpečná plemena psů. Čili není ode dneška do budoucna vůbec nutné a bude se řešit i spousta případů, kdy jsou tady ta plemena vyjmenovaný.

Moderátor (Lukáš Landa): A nebezpečný pes je tedy co?

Host (Jana Reichlová): Nebezpečný pes je pes jakéhokoliv plemene, který způsobil, napadl člověka, způsobil mu vážné zranění, nebo napadl zvíře, ačkoli nebyl vyprovokován.

Moderátor (Lukáš Landa): Otázka je opět, kdo to posoudí, zda byl nebo nebyl.

Host (Jana Reichlová): To je zase stejná otázka nevymahatelnosti práva v této zemi.

Moderátor (Lukáš Landa): Máte pravdu. Poraďte prosím, jak se chovat, abychom minimalizovali nebezpečí, že nás napadne pes?

Host (Jiří Ohlídal): Že nás napadne? No tak jistě, no tak samozřejmě, musíme mít před těmi psy, bych řekl, určitý respekt. To znamená, že jako nepřibližujeme se, prostě bych řekl, ke psům, jako, já nevím. Když vidíme psa, kterej je bez vodítka a kterej jde, tak prostě snažíme se, bych řekl, nějakým způsobem neprovokovat, jo. Ať už je to hlasem nebo pohyby nebo podobně. Pokud je to pes na vodítku a vede ho někdo, kdo, bych řekl, je mimo, jak se říká, svou vlastní kontrolu, tak se raději přejdu na druhý chodník, protože tam zase nevím, co ten pes udělá. Podívejte se, tady je spousta bezdomovců a podívejte se, co ti psi někdy dělají, že jo. Bych řekl, projít okolo nich, bych řekl, je dost problematické, že jo? Městští strážníci, jako tady bych řekl, naprosto nic.

Moderátor (Lukáš Landa): Ono se v řadě případů stalo to, že si na nějakého psa třeba sousedi několikrát stěžovali, ten pes byl vyloženě problémový, přesto s tím nikdo nic nenadělá nebo nedělal. A ten pes poté někoho napadl. Bylo by tedy řešením brát v potaz tyto stížnosti třeba sousedů a na toho psa se nějak zaměřit, omezit jeho možnost venčení, třeba?

Host (Jana Reichlová): To si myslím, že se hlavně nemá stát, pokud si na psa někdo stěžuje, že už ho případně napadne, tak už to má být řešeno policií, minimálně jako přestupek, má být udělena pokuta, si aspoň myslím.

Host (Jiří Ohlídal): Tam se domnívám, že to je zase na obcích, víte, a na, bych řekl, razantnosti toho obecního zastupitelstva, jak se k tomu postaví. Samozřejmě a pardon, tam bych si dovolil doporučiti zase posoudit, kdo si stěžuje a na co si stěžuje. Víte, protože jsou lidé, kteří v zájmu, poněvadž se pohádali se sousedem, tak ho teďka nabereme a stěžujeme si na jeho psa. A teď to podepíše spousta lidí pravou i levou rukou, že jo. Samozřejmě teď budu člověka honit a docela, bych řekl, třeba nevinného pejska, který, já nevím, zaštěká na někoho.

Moderátor (Lukáš Landa): V USA nebo v Anglii takového psa mohou majiteli odebrat a soud poté rozhodne o jeho osudu. Děje se i něco podobného i u nás, je to možné?

Host (Jiří Ohlídal): Není mi známo.

Host (Jana Reichlová): Souhlasím, není mi známo.

Moderátor (Lukáš Landa): Možná právě i v tom je ten problém.

Host (Jiří Ohlídal): Jistě, ano, to je ta otázka přístupu, razantního přístupu obecního zastupitelstva. A jsem přesvědčen, že pokud by tento případ byl oprávněný a byl řešen velmi razantně zastupitelstvem, tak by si to každý rozmyslel, nějaké podobné šprýmy, nevhodné šprýmy tedy opakovat.

Moderátor (Lukáš Landa): Na území Zlína zavedli například pojem ovladatelný pes, co tomu říkáte, jaký pes je ovladatelný a jaký pes je neovladatelný?

Host (Jiří Ohlídal): No tak ovladatelného psa prakticky poznáte, bych řekl, vcelku velmi rychle. Protože ovladatelný pes jde disciplinovaně na vodítku, neškube pánem, nenechá se tahat jako koza, neplete se pod nohy, nesnaží se skákat na okolojdoucí chodce a podobně. To je pes, který je vyrovnaný, jde klidně na vodítku a tváří se mírumilovně, zrovna jako jeho pán, to je ovladatelný pes.

Moderátor (Lukáš Landa): Je možné to ale dát do vyhlášky, je možné to s jistotou říci, tento pes je ovladatelný, tento není?

Host (Jiří Ohlídal): Jistě, zase ovladatelnost psa, pes je ovladatelný za normální situace. Pokud by se vám vyskytla mimořádná situace, tak tam už ta ovladatelnost je horší. To jsem říkal, třeba podzimní a jarní období hárání feny. Potom jsou to třeba další věci, kdy třeba na toho disciplinovaného psa, já nevím, zaútočí jiný okolojdoucí pes. Tam ten pes pochopitelně se brání, zase reaguje. To jsou velmi složité věci, víte, ale každý člověk by měl mít zájem na tom, aby měl ovladatelného psa, který si umí sednout, který se nechá odložit, že jo, přivázat, nechá si nasadit, že jo, náhubek, vodítko. Prosím

Host (Jana Reichlová): Já bych řekla, mám zato, že ve Zlíně to řeší vyhláškou a to tak, že ovladatelný pes je pes, který má složenou zkoušku, případně bonitaci. A k tomu bych řekla, že kynologická veřejnost rozhodně ví, že ovladatelný pes je pes, který složí zkoušku ovladatelnosti. Když už to budeme brát takhle. Čili pes, který složí jakoukoli zkoušku, ať loveckou, služební je ovladatelný.

Host (Jiří Ohlídal): Navíc ovladatelný je pes, jak jsou výstavy. Většina psů. Najdete na výstavě psa, která se skutečně nechce předvést. Ale na výstavě třeba vidíte psy, kdy ti majitelé si je předvádějí a ti psi ví, že jsou předvádění. Oni skutečně se dovedou postavit, dovedou reagovat na povel toho, nevšímají si okolních psů, poněvadž v tom kruhu je 15, 20 i více psů. Nereagují, jenom sledují toho svého pána. To je ovladatelný pes. Čili i tady, to je, bych řekl, ovladatelnost psů. Ale tady zase mluvíme o psech, kteří jsou s průkazem původu, mají jakousi, bych řekl, standardní povahu, plus mínus, ano, nějaké malé procento. A jsou, bych řekl, k něčemu vedeni. Bohužel to je ta kategorie, která je pod Českomoravskou kynologickou unií. Ovšem o ostatní psy, tam už ta ovladatelnost nebo tyhle věci jsou poněkud problematičtější.

Moderátor (Lukáš Landa): Jedna z posledních otázek. V návrhu zákona paní Šojdrové se také objevují jako kritéria fyzické parametry psa, jako třeba 20 kilogramů, rozhodují fyzické parametry o nebezpečnosti psa? Prosím krátce.

Host (Jiří Ohlídal): Já se domnívám, že tam jako to není. To můžete mít malinkého ratlíka, ten bude tak zuřivý. A můžete mít úplně mírumilovnou dogu, která má 70 kilo. Tam bych řekl, že toto s hmotností nemá nic společného.

Host (Jana Reichlová): Natož s plemenem, naprosto ne.

Moderátor (Lukáš Landa): Tolik tedy dnešní Studio Stop, věnované problematice výchovy psů. Poděkování patří hostům ve studiu, předsedovi Českomoravské kynologické unie, Jiřímu Ohlídalovi, a Janě Reichlové, člence Bulteriér klubu. Za telefonický rozhovor děkujeme taky poslankyni Michaele Šojdrové. Od mikrofonu Českého rozhlasu 6 vám příjemný zbytek dne přeje Lukáš Landa, na slyšenou.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář