NĚMECKÁ DOGA THOR

Péče o klouby Vašeho psa
Autor: MVDr. Tereza Šnepová
Péče o klouby není vždy jednoznačná. Každý pes má trochu jiné potřeby, přičemž to záleží na mnoha okolnostech, např. plemeno, věk, využití psa a jeho styl života.
Malá plemena mají jiné nároky než velká a obří plemena. Jejich hmotnost není tak vysoká a tudíž ani zátěž na klouby není tak značná. Jejich problém nejčastěji spočívá v luxaci patelly, kdy se kolenní čéška vychyluje ze své fyziologické polohy. Tohoto stavu si všimneme, když pejsek začne kulhat a nebo chodit po třech. Dle míry postižení rozdělujeme toto onemocnění na několik stupňů. Při nižších stupních se čéška ještě sama navrací do fyziologické polohy, při vyšších stupních zůstává trvale přesunuta. Tento pohyb čéšky namáhá okolní tkáně a dochází k jejich poškozování. Proto je vhodné myslet na látky podporující regeneraci těchto tkání.
Velká a obří plemena psů zatěžují klouby značnou hmotností. Touto váhou jsou poškozovány nejen okolní tkáně, ale hlavně kloubní chrupavky, u kterých dochází k rychlejšímu opotřebování a různým deformitám. Opět je potřeba se zamyslet nad podáváním chondroprotektivních přípravků na regeneraci kloubních tkání. Tyto přípravky je vhodné podávat i v případě, kdy se klinické příznaky ještě neobjevují. Při výskytu klinických obtížích (kulhání, zhoršené vstávání, nechuť k pohybu apod.) jsou změny na chrupavkách již velmi rozsáhlé a jejich regenerace mnohem náročnější než při mírných změnách, které se klinicky neprojevují. Proto je velmi důležitá prevence.
Věk hraje velkou roli
U starších psů jsou změny na chrupavkách již rozsáhlé a jsou doprovázeny zánětem, který způsobuje bolestivost. Vlastní zánět navíc poškozuje chrupavku a další kloubní tkáně, proto je třeba kloub proti zánětu chránit. Efektivní regenerace poškozených tkání může probíhat pouze v kloubu, který není zatížený zánětem. Kloubní tkáně u mladších psů se regenerují mnohem lépe a snáze než u starších psů. Z tohoto důvodu je nutné klást velký důraz na prevenci a ochranu kloubů, dokud ještě nedošlo k velkému poškození. Pokud se vyskytnou výrazné klinické obtíže, lze předpokládat značné poškození kloubu. Při mírných změnách kloubních tkání jsou klinické příznaky velmi nepatrné a někdy jsou chovatelem snadno přehlídnuty. U štěňat a mladých psů mají chondroprotektivní látky význam zejména pro podporu vývoje a správné funkce kloubních tkání a hlavně pro potlačení predispozic kloubních onemocněních. U štěňat velkých plemen dochází k velmi rychlému růstu štěněte hlavně v období mezi 3. – 5. měsícem věku. V tomto období je velmi důležitá výživa kloubních tkání, protože štěňata někdy narostou velmi rychle a kostra včetně kloubů se nestačí dostatečně tvořit.
Využití psa a jeho styl života
Psy si pořizujeme z různých důvodů. Někdo chce psa na hlídání svého domu či jiného objektu a proto tito psi žijí celoročně venku a jsou vystaveni všem povětrnostním podmínkám. Zátěž na jejich organismus je tím pádem vysoká. Jiní lidé si pořizují psa pro sportovní účely – počínaje tancem se psem, přes agility, po spřežení apod. Dále si lidé pořizují psa do bytu jako společníky, zde hodně záleží na složení členů rodiny. Pokud se jedná o staré či o pracovně velmi vytížené lidi, není pohybový aparát psa přetěžován. Naopak žije-li pes v rodině s dětmi či s pohybově velmi aktivními lidmi, stává se ze života psa jeden velký pohyb. Tento pohyb není psovi na škodu, ale je potřeba pečlivě pečovat o jeho klouby, svaly, šlachy a vazy apod. Dalším důvodem vedoucím k pořízení psa přesněji řečeno feny je chovatelská vášeň. Chovatelé by si ale měli uvědomit závažnost svého rozhodnutí. Správně odchovat štěňata není vůbec jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Samozřejmě záleží na plemeni, jiné nároky mají např. štěňata pražského krysařík a jiné potřeby mají štěňata irského vlkodava.
O pohybový aparát je nutné pečovat nejen u všech plemen ale i u všech věkových kategoriích. Otázkou zůstává jak a kdy, proto je vhodné se poradit s veterinárním lékařem. U štěňat a mladých psů je důležitá prevence, u starších psů je potřeba rozsáhlejší léčba.

Připravila: MVDr. Tereza Šnepová

Chondroprotektivní látky u mladého psa
Autor: MVDr. Tereza Maxová

Často se zabýváme myšlenkou, zda máme či nemáme u našeho štěněte přidávat kloubní výživu nebo ne. Odpověď není jednoznačná – záleží jednak na plemeni (jednotlivá plemena mají určité predispozice k daným onemocněním) a jednak na rodičích štěněte (dědičná onemocnění a přenos predispozic k onemocněním na své potomky). Proto při rozhodování o koupi štěněte je důležité znát nároky tohoto plemene. Jiné nároky má štěně pražského krysaříka a jiné nároky lze očekávat u štěněte leonbergra.
U štěňat malých plemen (jako jsou maltézáčci, jorkšíři, čivava či pražský krysaříci) lze očekávat onemocnění nazývající se luxace patelly – je to onemocnění, při kterém dochází k vykloubení, případně částečnému vykloubení, kolenní čéšky. Toto onemocnění se přenáší z rodičů na potomky a proto je potřeba znát zdravotní stav jejich rodičů. Při tomto onemocnění si štěňata, ale i dospělí psi, nohu odlehčují nebo ji nosí zvednutou a skáčou po třech. Vykloubení čéšky nemusí být úplné, ale může se vyskytovat střídavě, to znamená, že kloub má ještě schopnost vykloubenou čéšku vrátit zpět do její fyziologické pozice. Toto vykloubení probíhá střídavě a v nepravidelných intervalech. Při této fázi se majitel domnívá, že pejsek na něco šlápl, či ho zebou tlapičky a nebo se mu jen nechce chodit ven.
U štěňat psů velkých a obřích plemen se naopak během růstu setkáváme s zánětem dlouhých kostí. Toto onemocnění se projevuje kulháním, které se přesunuje z jedné končetiny na druhou a může takhle postupovat na všechny končetiny. Při tomto onemocnění jsou na pohmat bolestivé dlouhé kosti a toto onemocnění se léčí pomocí protizánětlivých látek a hlavně klidem, což je u štěňat velmi obtížné, neboť omezit pohyb štěněti, které právě objevuje spoustu zajímavých věcí je velmi složité.
U štěňat velkých plemen se rovněž setkáváme s velmi známým onemocněním dysplazie kyčelních kloubů. U tohoto onemocnění se na potomky přenášejí predispozice k tomuto onemocnění, to znamená, že štěně se nerodí s postižením kloubů, ale že toto onemocnění se postupně vyvíjí během života štěněte. Ukončení vývoje štěněte u velkých a obřích plemen nastává až kolem 18 – 24 měsíce věku, proto se hodnocení na toto onemocnění provádí až v pozdějším věku. Hodnocení prováděné v období růstu je méně směrodatné, protože během růstu se stav může značně lišit. Vzhledem k této skutečnosti se doporučuje u těchto plemen podávat kloubní výživu pro správný vývoj kloubních tkání po celé období vývoje štěněte. Správná výživa během tohoto období je velmi důležitá, neboť na správném vývoji a stavbě kostí a kloubů záleží kvalita celého dalšího života Vašeho psa.
Další vývojové onemocněním, se kterým se setkáváme u velkých plemen je genum valgum. Toto onemocnění se projevuje tzv. X postojem pánevních končetin a dochází u něho k deformaci stehenní a holenní kosti. Nejčastěji se s tímto onemocněním setkáváme u irského vlkodava, mastifa, dogy, bernardýna apod. Genum valgum se začíná projevovat okolo 5. měsíce a postupně se vyvíjí do 14 měsíce věku psa. Klinicky na štěněti zaznamenáme ztíženou chůzi s přenesením váhy na hrudní končetiny. Často se současně vyskytuje atrofie svalů pánevních končetin. V tomto případě opět hraje velkou roli výživa psa během období vývoje, kdy jsou psi energeticky překrmovány a stavby kostí a kloubů neprobíhá dostatečně.
Připravila: MVDr. Tereza Maxová

I psi trpí na klouby
Autor: MVDr. Tereza Šnepová
I psi trpí na klouby
V poslední době se o problémech kloubů u psů mluví stále častěji. Klouby lidí i psů jsou velmi zatěžované a není divu, vždyť na ně působí váha celého těla. Stejně jako se u lidí zvyšuje jejich průměrná výška, u psů zase dochází ke zvýšení jejich hmotnosti. Vyšlechtilo se mnoho plemen jejichž hmotnost je výrazně vyšší, ale i naopak výrazně nižší než hmotnost jejich předchůdců.

Jak vypadá psí kloub
Klouby lidí i psů se skládají z kloubní jamky a kloubní hlavice; jejich tvar záleží na typu kloubního spojení. Štěrbina, která vzniká při tomto spojení, je vyplněná kloubní tekutinou sloužící jako mazivo a výživa pro kloubní chrupavky. Chrupavkou je potažená kloubní jamka i hlavice a jejím účelem je bezbolestný a bezproblémový pohyb celého kloubu. Důležitými složkami kloubní chrupavky jsou buňky a kolagenní vlákna, jejichž hlavní úloha je udržet chrupavku pružnou, pevnou a hydratovanou – tedy ve stavu plné funkčnosti.

Změny na kloubních chrupavkách
Poškození kloubní chrupavky vzniká postupně od malých drobných defektů po stále se zvětšující, až dochází k úplné destrukci chrupavčité tkáně. Již při drobných poškozeních chrupavky vzniká v kloubu mírný zánět, jehož bolestivost nám nemusí naši společníci dát najevo. Proto je potřeba klást zvláštní důraz na prevenci. Při pokročilejších obtížích se vyskytuje bolest, kterou zvířata dávají najevo neochotou k pohybu; té předchází obtížné vstávání po delším odpočinku a tzv. ztuhlost kloubů. Psi mají v povaze vyrovnávat se s bolestí bez výrazných projevů, je-li tato hranice překročena, dávají bolest najevo úporným vytím či sténáním. Při těchto projevech bolesti můžeme očekávat velmi pokročilé změny v kloubech a kloubních chrupavkách. V tomto stádiu poškození již regenerace kloubní chrupavky téměř neprobíhá, přesto výběrem vhodného preparátu můžeme psovi od bolesti pomoci. Důraz je však potřeba klást na prevenci.

Artróza a artritida
Ptáte-li se, jaká onemocnění kloubů se psů týkají, odpověď je velmi jednoznačná. Psi trpí stejnými onemocněními kloubů jako lidi. Kloubní obtíže se mohou týkat nejen kyčelních, kolenních, loketních a ramenních kloubů, ale i drobných kloubů v páteři či kloubů prstů, záprstí, zánártí a dalších kloubů, na které si vzpomenete. Např. stejně jako u lidí dochází i u psů k degenerativním změnám kloubu – artróze, případně k infekčnímu zánětu kloubu – artritidě.
Nejdůležitější je věnovat zvýšenou péči kloubům již během vývoje štěněte, neboť v tomto období dochází ke stavbě kloubů, s níž potom v dospělosti nemůžeme nic dělat. A opět jsme u důležitosti prevence.
Připravila: MVDr. Tereza Šnepová

Dysplazie kyčelních kloubů u psů
Autor: MVDr. Roman Skala

Dysplazie kyčelních kloubů /DKK/ je vývojové onemocnění kyčelních kloubů s dědičným podkladem. Postihuje prakticky všechna plemena psů, ale nejvýraznější problémy způsobuje u velkých a obřích plemen, a to vzhledem k váze přenášené na postižené klouby. Psi i feny jsou postiženi přibližně ve stejném procentu.
Anatomie kyčelního kloubu
Anatomicky je kyčelní kloub tvořený jamkou v pánevní kosti a hlavicí kosti stehenní. Oba kloubní povrchy jsou pokryty chrupavkou, která zajišťuje spolu se synovií – vazkou tekutinou vyplňující vnitřní prostor kloubu – hladký a nebolestivý pohyb. Podmínkou pro bezproblémovou funkci je ale správná stavba kloubu. Za normálních okolností hlavice zapadá do jamky pevně a její pohyb v jamce je nebolestivý. Při DKK vzniká tzv. laxita, čili volnost kloubu, při které se tvar hlavice i jamky v různé míře deformuje, pohyb je bolestivý a následně se v kloubu vyvíjí osteoartróza.
Vliv dědičnosti
V krátkosti je vhodné se zmínit i o dědičnosti DKK. Jedná se o tzv. polygenní dědičnost, tzn. podílí se na ní větší množství genů, které mají vliv na anatomický vývoj kyčelního kloubu. Stupeň dědivosti laxity/volnosti/ kyčelního kloubu je plemenně rozdílný a je předmětem výzkumů, dosavadní výsledky jsou však alarmující – např. u labradorských retrívrů se laxita kyčelního kloubu dědí z více než 90 % a lze předpokládat, že u jiných plemen bude toto číslo podobné. Kromě dědičnosti se na klinickém vývoji DKK podílí i podmínky prostředí – zejména rychlost růstu a stupeň zatížení vyvíjejících se kyčelních kloubů. Zajímavým faktem je, že nejkritičtějším obdobím pro vývoj kyčelního kloubu je prvních 6 - 8 týdnů života štěněte, kdy je tkáň kyčelních kloubů ještě relativně měkká a tudíž snáze defomovatelná.

Projevy onemocnění
S jakými problémy se můžeme u psa postiženého DKK setkat?

Jedná se zejména o:
neochotu k pohybu, zejména potíže při vstávání, skákání, chůzi do schodů, nastupování do auta, pes může odlehčovat pánevní končetiny nadměrným vybočováním zadku, odrážením se oběma pánevními končetinami nebo přenášením váhy na hrudní končetiny.
Příznaky se často zvýrazňují po delším odpočinku a větší zátěži.
Všechny tyto problémy jsou způsobeny bolestí kyčelních kloubů – u rostoucích jedinců je bolest způsobena volností kloubu, u psů starších je hlavní příčinou bolesti vzniklá osteoartróza. Nástup klinických příznaků je možný už od cca 4 měsíců věku, ale častý je i u dospělých psů v závislosti na stupni DKK a individuálním vnímání bolesti daným jedincem. Postiženy jsou častěji oba dva kyčelní klouby, ale výjimkou není ani jednostranné postižení.
Diagnostika, dělení DKK
Kromě klinických příznaků je základním pilířem diagnostiky RTG vyšetření. Považuji za důležité zdůraznit, že kvalitní RTG snímek je možné zhotovit pouze v hluboké sedaci nebo celkové anestezii, což platí zejména u velkých plemen psů. Jen tak je snímek projekčně správný a jsme schopni objektivně posoudit stav kyčelních kloubů. Podle závažnosti změn patrných na RTG snímku rozdělujeme u nás DKK do 5 stupňů -–od 0 /podle FCI - A/ - negativní, až po 4. stupeň /FCI – E/ - těžká DKK.

Léčba onemocnění

Léčba DKK je velmi složitým problémem, zejména proto, že není možné toto onemocnění úplně vyléčit, nicméně existuje řada možností, jak psu nemocnému DKK pomoci.
Z konzervativních /nechirurgických/ metod je to zejména podávání tzv. nesteroidních protizánětlivých látek, které omezením zánětu uvnitř postiženého kloubu snižují i jeho bolestivost. Tyto léky je možné podávat nárazově při zřetelných epizodách bolestivosti, ale i dlouhodobě, pak je ovšem vhodný monitoring pacienta s ohledem na případné vedlejší účinky těchto léků. Velmi vhodné je podávání tzv. chondroprotektiv, z nichž nejpoužívanější jsou glukosamin sulfát, chondroitin sulfát, MSM a kolagen. Tyto látky při dostatečně dlouhém podávání mohou působit v postižených kloubech protizánětlivě, zlepšovat pružnost kloubní chrupavky a tím zpomalovat rozvoj osteoartrózy. Výhodou je i velmi dobrá snášenlivost ze strany léčených pacientů.
Existuje řada chirurgických zákroků prováděných u psů s DKK. Patří mezi ně tzv. rekonstrukční operace se zaměřením na preventivní působení u mladých psů, kdy dokážeme výrazně oddálit nástup degenerativních změn v postiženém kyčelním kloubu při zacování jeho celistvosti. Naproti tomu tzv. záchovné operace, mezi něž patří totální endoprotéza a resekce hlavice a krčku stehenní kosti, slouží k odstranění bolestivosti v kloubech těžce postižených osteoartrózou.
Rozhodnutí o způsobu léčby psa postiženého DKK je individuální záležitostí a je věcí konzultace majitele zvířete s veterinárním lékařem. Pes postižený DKK je pacient vyžadující zvýšenou péči, ale při optimální volbě terapie se rozhodně nejedná o beznadějný případ a většině našich pacientů jsme schopni i při tomto onemocnění účinně pomoci.
Připraveil: MVDr. Roman Skala, Veterinární klinika Na Hrádku, Praha
Luxace pately

Mediální luxace pately
Jedná se o onemocnění s vysokou četností výskytu. Vykloubení kolenní čéšky vzniká při špatném vývoji celé končetiny. Můžeme se s ní setkat u všech plemen, nejčastěji však u plemen malých např. yorkshirský teriér, čivava, toy a trpasličí pudl, pekingský palácový psík, špic, maltézský pinč. Při malých deformitách končetiny nemusí docházet ke změnám v pohybu. Jedinec se pohybuje normálně, občas se u něj může vyskytnout přechodné vykloubení, které se samo navrátí zpět. Při větších deformitách se vykloubená čéška zpět nevrací, pes nosí končetinu zdviženou a může na ni reagovat bolestivě. Při oboustranném vykloubení kolenních čéšek se pes pohybuje krátkými kroky, event. poskakuje.
Laterální luxace pately
Laterální vykloubení čéšky se vyskytuje u větších plemen psů, společně s deformací stehenní a holenní kosti (zj. doga, bernardýn, irský vlkodav, mastif). Nelze však vyloučit výskyt tohoto onemocnění ani u malých a středních plemen. Stupně kulhání jsou obdobné jako u mediální luxace, opět záleží na rozsahu poškození kloubu.